Jako malé dítě jsem byla velmi živá, nadšená, všechno jsem chtěla vyzkoušet, prožít, radost střídal klidně i vztek, pláč. Vše plynulo volně a bez zábran a já žila „ tady a teď ” a s velkým Ž!

Postupem času jsem tento stav začala ztrácet a té přítomnosti a flow jsem se v dospělosti učila znovu. Truhla byla zahrabaná hodně hluboko, pod nánosy silných vrstev prachu a pavučin oblíbených „musím” a „mělo by se” a „lidi to dějají takhle” a „ty jsi taková hodná holka”  a bla bla bla blaaaa - programů, předsudků a škatulek.

Dnes si to plynutí, uvolnění a naplnění v tom, co právě dělám, moc užívám. Ve stavu PŘÍTOMNOSTI zažívám nádherné a kouzelné okamžiky. Je to stav, kdy jsem v hlubokém spojení se sebou, v živosti, vnitřním klidu, lehkosti i nadšení zároveň.

Zároveň ale, plně autenticky, zažívám i ty né zrovna rajské stavy bytí. I to se samozřejmě děje a beru to, jak to je. Mám naštěstí mnoho nástrojů, jak z toho ven.

Od výkonového nastavení, vymýšlení co-by-kdyby a dalších NES-myslů mé hlavy jsem se postupně vrátila k přirozenému vědomí, intuici a spojení se svou duší a tělem. Ráda si zablbnu a malé děti jsou pro mě v mnohém velkou inspirací.

To vše byl pro mě dříve ale naprosto nedostižný sen. Kotvu jsem hledala všude mimo sebe a plápolala jsem jako listí rozfoukané větrem sem a tam.

Na dlouhé roky jsem se stala velmistrem v sebekritizování, nedůvěře a závislosti na okolnostech a potvrzování od druhých. Když jsem ho získala, tak na chvilku „ufff”, než zase přišlo něco dalšího... Proklínala jsem svou mimořádnou citlivost a vnímavost a má hlava převzala plně velení. Toužila jsem po zdravém těle, ale chovala se k němu jako nepřítel číslo jedna.

Mé dospívání bylo docela temně zbarvené. Po nástupu na náročné cizojazyčné gymnázium jsem vyměnila spontaneitu a flow za dril, kontrolu a sebedestruktivní přístup k sobě. Točila se v kruhu obav, emočních výkyvů a sebeobviňování.
Tělo mluvilo také. Neustálé nemoci, angíny, opary přes půlku obličeje a extrémní váhové výkyvy.

Co se svým ženským tělem??! Tak to byla ta NEJ výzva. Nespokojená sama se sebou, do toho podprsenka, menstruace, vložky. Pomóóóc. Hanbou jsem se mohla propadnout! Své štíhlé dívčí tělo jsem schovávala do vytahaných košil a v plavkách mně bylo dobře asi jen tak pod vodou.

Ze štíhlosti jsem padla do stavu podobnému mentální anorexii a skončila na hormonální náplasti. Nezvládnuté emoce jsem řešila přejídáním a z toho vyplynul nárůst váhy v podobě 20kg navíc.

Koláč, který ségra upekla, jsem snědla celý na jeden zátah, a pak šla kvůli výčitkám svědomí jezdit 3 hodiny na kole. Hlava jela na plný plyn v podobě výčitek a neustálého sebekritizování.

První velký zlom nastal, když jsem jako 18letá sebrala odvahu a za ušetřené peníze z brigád vstoupila do mnohaleté psychoterapie. Začala jsem pomalu a krok za krokem hledat pevnou půdu pod nohama.

Stresy a zakoktávání před velkou skupinou lidí a potíže při telefonování byly postupně pryč.

Prošla jsem si hlubokým výcvikem krizové intervence pro Linku důvěry a uvědomila si, že všechna bolavá místa v sobě mají velký potenciál, který můžu přetvořit ve zdroj vlastní síly.

Na setkání s vlastními krizemi, ať už se týkaly mého těla, ženství nebo zrání, jsem díky tomu začala nahlížet jinak.

Začala jsem objevovat sílu různých bioenergetických cvičení i technik a před 10 lety se začala aktivně věnovat zážitkové transformační józe pro ženy. Programy a strachy začaly mizet a já se probouzela do živého a radostného JÁ.

Pod vedením top lektorů jsem vstoupila do několikaletého výcviku v Osho Sugama Meditation Center, absolvovala kurz pro lektory a doplnila k tomu lektorský výcvik katarzních meditací a meditací pro ženy.

Láska k pohybu mě provází celý život. Čím pestřejší pohyb, tím lepší. Stejně tak si ale ráda dáchnu a dopřeju si výživné jídlo plné barev a chutí. Včetně kávy a dobré čokolády. 🙂

Naslouchám svému tělu, své duši a svou hlavu už neberu tak moc vážně. I když v organizačních schopnostech se na ni mohu dobře spolehnout. 🙂

Hodně mě baví a inspiruje energetická metoda „acess consciousness” v podobě pečujících tělesných procesů a dotykové masáže hlavy - tzv. „bars” na úlevu od stresů, tíhy myšlenek a různých omezení.

Miluju stromy, vodu, sníh a moře. Jsem tak trochu taková divoška, která se často toulá přírodou, chodí nevyšlapanou cestou, leze po stromech a tu naší krásnou Zemi má v hluboké úctě.

Studovala jsem humanitní vědy a můj záběr je docela široký. Baví mě cestování, jazyky, poznávání kultur, umění a opravdové žité příběhy druhých. Inspiraci nacházím v knihách, mytologii a pohádkách.

Mám báječnou rodinu a jsem vděčná za přátele, kamarády a inspirativní známé. Mám ráda, když se něco smysluplného děje a baví mě, být toho součástí.

Poznání a sebepoznání pro mne byli vždy silným hnacím motorem.

Jsem vděčná za všechny metody osobního rozvoje a terapie, které jsem si v životě prošla.

Kráčet cestou jednoduchosti, uvolnění v přítomném okamžiku a ve spojení s přírodou je za mě klíčem k prožívání naplněného bytí.  Dovolit si důvěřovat sám sobě - hlasu své duše a a svému tělu, je opravdu velmi léčivé.

Ne vždy jsou ´věci´ pohodlné. Je důležité ale kráčet dále, i když nám to třeba v tu chvíli nedává žádný smysl.

Sdílet své životní zkušenosti i přešlapy mně nyní dává opravdu hluboký smysl. Je mně velkým potěšením setkávat se s vámi na mém blogu „NA-VLNĚ” stejně jako naživo na kurzech a celodenních workshopech.