Ráda tančím.
Jakmile slyším hudbu, často se přistihnu, že začnu tančit. Pokud k tomu není zrovna vhodná příležitost, alespoň si to představuju. Už jen samotná vidina tance mě dostává do zvláštního odlehčeného módu a uvolnění.
O jakém druhu tance je tady vlastně reč?
Mám na mysli tanec spontánní či intuitivní. Nebo také tanec vědomý a dost možná i extatický zároveň. Nezáleží úplně na tom, jak správně ho pojmenujeme. Důležitý je efekt, který na celou naši bytost a na tělo má.
„Tanec je pro ženské tělo jako fontána energie, vitality, krásy a jiskry v oku. Rozvlnit své tělo v rytmu hudby je zvláště pro ženy velmi vyživující a léčivé.“
Řekla bych, že mně trvalo docela dlouho, než jsem přišla tanci na chuť.
Některé situace mně nyní připadají docela komické. On ten humor a tanec vlastně mají hodně společného. Oboje báječně uvolňuje.
Když se tak ohlédnu zpět, vidím Petru, ve věku 12+, v zelené teplákové soupravě, která na taneční parket ani nedojde. Schovává se někde za sloupy a taneční pohyb jí připadá značně kuriózní.
Vybavuju si situaci, kdy na mě pár holek nalíčilo pastičku v podobě zinscenovaného tance se školním miláčkem Honzou.
Mělo to vypadat tak, že mě měl Honza sám od sebe vyzvat k tanci, i když by ho to dost možná ani nenapadlo. Tento tanec „mého života“ jsem ale sveřepě odmítla. Vybavuju si, jak Honza poklepával nožkou a odpočítával od 1 do 10. Dokonalá taneční scenérie. 🙂
Na cestách nebo dovolených v latinskoamerických zemích jsem později objevila, že tanec může být skutečně skvělý relax a potěšení.
Karibské taneční večery byly nezapomenutelné a v rytmu svižné merengue jsem rychle našla zalíbení.
Připadá mi, že národy, které více tančí, si život tak nějak více užívají. Dokonce i papež František rád tančil tango.
Opravdový efekt tance jsem objevila až v momentě, když jsem začala hledat cestu k sobě. Obrazně i doslova bych řekla, že jsem začala vytancovávat sebe sama.
Během meditačních výcviků, kterými jsem prošla, byl spontánní tanec nejrychlejší a nejúčinnější cesta k okamžitému uvolnění. Rovnou z hlavy do těla. Díky tanci a posléze i meditacím, jsem začala zažívat neskutečně bohaté a nádherné stavy. Netušila jsem, co všechno v sobě mohu objevit.
„Tanec nás může vrátit do kouzla života zvaného „PŘÍTOMNOST.“ Kolikrát stačí i jen jedna písnička a my vypustíme celý myšlenkový obsah hlavy, tlak a starosti. “
A tak… úplně jednoduše… ráda tančím. Někdy i chvilku před spaním nebo jen tak na oživení těla.
Ani nemusím zmiňovat, že tanec dokáže oživit jakoukoli zdánlivě rutinní činnost. Třeba utírání prachu. Nebo vaření.
Tančit si po kuchyni v mé pestrobarevné zástěře mě skvěle vrátí do „tady a teď.“ Jednou jsem takto dokonce spálila řízky! Propadla jsem té extatičnosti momentu a řízek se vesele škvařil do tmava… Čich nečich 🙂
Prožívat přítomný okamžik a být „tady a teď“ je jednou z bran na cestě k prožívání blaženosti. A to už za to docela stojí…
Jenom u toho nesmíme smažit ty řízky. 🙂
Krásné roztančené dny přeji. ♥ ♥ ♥
Petra